O mně

„Už jako malá holčička jsem chodila na keramický kroužek. Pamatuju si, jak moc mě to bavilo – ten pocit, když jsem měla ruce od hlíny, a mohla si vytvořit cokoliv, co mě napadlo.

Byly to chvíle, kdy jsem úplně zapomněla na svět kolem sebe a ponořila se do svého malého tvořivého vesmíru.

Keramika mě nikdy úplně neopustila. Celé roky jsem měla v hlavě myšlenku, že bych se k ní jednou chtěla vrátit. A teď, po letech, se to konečně stalo.

Když tvořím, zažívám znovu ten stejný pocit, jaký jsem mívala jako dítě

–

klid, radost, svobodu.

Ten hrníček, co držím, je takovým malým splněným snem. A já si znovu připomínám, jaké to je nechat ruce tvořit a hlavu odpočívat.“

Dagmar